Definice a pojmy
Státní poznávací značky (legislativní zkratkou: registrační značky) silničních vozidel v České republice jsou kombinace písmen, arabských číslic a případně mezer či rozdělovacích znamének. Státní poznávací značka je přidělována ke každému jednotlivému vozidlu podléhajícímu registraci, a to podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, účinným od 1. července 2001. Současně u starších vozidlech zůstávají v platnosti jejich státní poznávací značky původního československého provedení a obsahu.
Terminologie
Zákon č. 56/2001 Sb., po podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v § 4 odst. 1 písm. c) píše o evidenci „tabulek s přidělenou státní poznávací značkou (dále jen „registrační značka“)“, avšak v následujících písm. d) a e) píše o „tabulkách s přidělenou zvláštní registrační značkou“ a „tabulkách registrační značky vozidla“, z čehož je zřejmé, že legislativní zkratka „registrační značka“ se vztahuje pouze k předcházejímu sousloví „státní poznávací značkou“, nikoliv k tabulkám s touto značkou. Podobně v ustanovení o přestupcích v § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je za souslovím „tabulka státní poznávací značky“ legislativní zkratka registrační značka, v následujícím bodě 2 je však tato tabulka nazývána tabulka registrační značky, což rovněž nasvědčuje tomu, že sousloví „registrační značka“ bylo míněno jako legislativní zkratka pro státní poznávací značku ve smyslu samotného kódu, nikoliv pro tabulku. V § 4 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. se uvádí, že v registru silničních vozidel se u silničního vozidla uvádí registrační značka a datum přidělení registrační značky, což nasvědčuje tomu, že registrační značka je zde míněna jako údaj a nikoliv jako fyzický předmět. V § 5 odst. 2 se naproti tomu o registrační značce píše jako o něčem, co má „držitele“ a co bylo „vydáno“, což spíše nasvědčuje tomu, že je míněna fyzická tabulka, avšak značka je zmiňována v jednotném čísle, ačkoliv tabulky jsou reálně vydávány zpravidla v páru. Rovněž v § 7 a 7b je terminologie užívána ne zcela nekonzistentně, nicméně rozlišení lze vyčíst ze zmocňovacího ustanovení v § 7 odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb., podle kterého prováděcí předpis stanoví „druhy, formu, obsah a strukturu registrační značky a provedení tabulky s registrační značkou.“
Je proto nutné rozlišovat:
státní poznávací značku neboli registrační značku jako alfanumerický kód, tedy kombinaci písmen, číslic a rozdělovacích znamének, evidovanou v registru silničních vozidel a uvedenou v technickém průkazu vozidla;
tabulku státní poznávací značky neboli tabulku registrační značky, což je oficiálně vyrobená zpravidla kovová tabulka, na které je přidělená značka uvedena (vyznačena). Tato tabulka je povinně umístěna na každém silničním vozidle i přípojném vozidle, je-li provozováno na pozemní komunikaci. Tabulka má určité stanovené tvarové a rozměrové provedení, barvu podkladu a barvu písma a orámování, stanovený typ a velikost písma a kromě samotné registrační značky jsou na ní uvedeny či umístěny i další údaje, symboly a případně nálepky. Nejběžnější typ má podobu bílé obdélníkové destičky s kombinací velkých černých písmen latinské abecedy a arabských číslic.[1] Provedení, rozměry a podoba tabulky jsou předepsané vyhláškou č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, účinné od 1. ledna 2015. Vzhledem k tomu, že tato tabulka plní funkci značky (tedy předmětu, jímž je určený kód na vozidle vyznačen), často (a to i v některých ustanoveních právních předpisů) se slovy „registrační značka“ nebo „státní poznávací značka“ označuje přímo tabulka a tedy vždy je nutno výkladem vyvozovat z kontextu, kdy označují přidělený kód a kdy vydanou tabulku. Například kde je řeč o přidělení, je tím míněn samotný kód, a kde je řeč o vydání, jsou tím míněny tabulky.
V dávnější rakousko-uherské a československé minulosti měl provozovatel vozidla povinnost poznávací značku na vozidle stanoveným způsobem vyznačit, avšak nebyl nucen k tomu použít úředně vydané tabulky a značka mohla být a zpočátku bývala vyznačena i jinak než tabulkou, například namalována na vozidlo – podobně jako tomu je dnes například u povinnosti označit dům přiděleným domovním číslem.
Pro cesty do zahraničí se používají navíc ještě tzv. rozlišovací značky státu neboli mezinárodní poznávací značky (MPZ).