ZPŮSOBY SVAŘOVÁNÍ

Z dřívějších dom tento způsob svařování můžeme znát také jako svařování doleva. Avšak dnes se již používá spíše označení svařování vpřed. Svařovací tyč je vedena ve směru svařování, před hořákem. V případě, že je svářeč pravák, drží hořák v pravé ruce a v levé ruce má přídavný materiál. Pokud je ale svářeč levák, je držení hořáku a přídavného materiálu (svařovací tyče) obrácené. Pravák tedy svařuje zprava doleva a levák zleva doprava. Svařování vpřed je méně náročný způsob svařování než svařování vzad. Svařováním vpřed však nedocílíme tak kvalitního svaru, jako u svařování vzad. Svařování vpřed je tedy jednodušší na úkor kvality. Při svařování vpřed je kov více ovlivňován prostředím. Hrozí zde také větší nebezpečí nedokonalého provaření kořene svaru. Toto je způsobeno vlivem předbíhání svarové lázně.
Při svařování vpřed dodržujeme sklon hořáku 45° a hořák vedeme přímočaře. V případě tlustších materiálů můžeme hořákem provádět mírné krouživé, nebo kývavé pohyby.
Způsob svařování vpřed je vhodný především pro materiály do tloušťky 4 mm, popřípadě materiály z řídce tekoucích kovů (např. litina, mosaz). Musíme však brát zřetel na nebezpečí přehřáti materiálu a jeho větší pnutí, případně deformace.

 

Svařování vzad je dnes používanější a vídanější způsob svařování plamenem. Svařování probíha naopak, než je u svařování vpřed. Je-li tedy svářeč pravák, drží hořák sice pořád v pravé ruce, ale pohybuje hořákem zleva doprava. U leváků je to přirozeně naopak. Hořák drží v levé ruce a svářejí zprava doleva. Tyč tedy postupuje za hořákem.
Při tomto způsobu svařování je plamen směrován na tavnou lázeň ale zároveň i na chladnoucí svar. V důsledku tím dochází k ochraně chladnoucího svaru i tavné lázně před vlivy okolního prostředí. Svařováním vzad dosáhneme i pomalejšího chladnutí svaru.
U tohoto způsobu svařování je hořák veden přímočaře, ale svařovací tyč oproti svařování vpřed dělá kývavé pohyby. Svařovací tyč je trvale ponořena v tavné lázní, přibližně ve výši konce svařovacího kužele. Sklon hořáku je zde mezi 30° a 70°.
Svařování vzad je sice složitější, ale dosáhneme jím kvalitnějších svarů a zaručené provařenosti kořene. Svařování vzda je také doprovázeno menšími deformacemi a pnutím. Proto je předepisováno pro namáhané svary konstrukcí všech typů.